Tak zapomeň,nebo Tě vzpomínání sejme.Opustila jsem něco,bez čeho dýchat nejde!

2. ledna 2012 v 18:23 | Týnn
Uvnitř to bylo zahaleno do věčné bílé mlhy.Déšť padal rychle,ale neztrácel na své síle. Byla to ona,kdo ovládal déšť.Byl to její déšť z jejích hnědých očí,co padal přímo na její vesele barevný polštář.Její barva povlečení nenasvědčovala její náladě a pocitům,které cítila hluboko pod kůží.Jen tiše ležela a její slzy se kutálely,co nejdál od jejího srdce.V duchu si počítala,kolik kapek cítila na svém krku.

Snažila se uklidňovat,protože věděla,že nikdo jiný za ní nepřijde a nepodá jí alespoň část své pomoci,která by jí pomohla.V levé ruce svírala kapesník a v pravé měla cosi malého,co bylo podobné prstenu. Těsně před půlnocí jí zazvonil telefon,ale ignorovala jeho melodii,ignorovala i číslo,které bylo skryté pod jménem,ignorovala naprosto vše.Jen bezvládně ležela na posteli a docházely jí síly na to,aby cokoliv řekla,aby slyšela vůbec svůj hlas,aby zjistila,že neoněměla.Déšť jejích slz ustál,ale mlha v duši byla pořád. V tmavé,tiché noci byl slyšet jen její nepravidelný dech.Sevřela deku,tak pevně,jak jen jí to její zbylá síla umožňovala a zabořila hlavu do polštáře. Už to nebyl jen tichý pláč,co se ztrácel v bílé mlze.Neudržela se a zakřičela do polštáře "Nenávidím tě!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

líbí se ti tu?

ano 73.9% (17)
ne 26.1% (6)

Komentáře

1 Ája •_• Ája •_• | Web | 7. ledna 2012 v 17:47 | Reagovat

však po každém zamlženém chladném ránu přijde slunce a rozzáří oblohu svými hřejivými pažemi...a mhlha se rozplyne!

2 tynn tynn | Web | 10. ledna 2012 v 15:16 | Reagovat

[1]: a máme tu optimistickej konec:) !

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:54 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama